Životní styl mé 96 leté prababičky. Jak jedla a jak se hýbala?

 Moje prababička nepatřila k mým oblíbeným babičkám, ale její život a přístup k němu byl inspirující. Jako dítě jsem to nijak neocenila, to spíš až teď, když už nemám tu možnost si s prababičkou promluvit osobně... Podělím se sem alespoň o vzpomínky na její životní styl, které mi napsala má babička a maminka. 

Snídaně: chleba s tvarohem a čaj s citronem.
Oběd: do 96 let si denně vařila. Vždycky na dva dny, druhý den zase na dva dny, takže každý den to střídala. Vařila si i sladkou rýži se švestkami a podobně. (pamatuji si, že mi prababička vyprávěla, že běžně jedli krupicovou kaši s vejcem a nešlo mi to do hlavy, protože jsem si představovala míchaná vajíčka, ale časem mi došlo, že se tam vajíčko vmíchávalo syrové do teplé kaše, čím zkrémovatělo-jakýsi typ pudingu)
Večeře: nejdéle v půl šesté, ale jen něco lehkého.
Ráno si dá maličký kalíšek becherovky nebo něčeho podobného. Občas turka, jinak obyčejnou vodu.

Celý život jedla střídmě, nekupovala si sladkosti, chlebíčky, bonbóny, ale když to dostala, tak to jedla. Milovala polské karamelky Krówki (krůvky), ty jí vozila Svaťa z Polska. Každou si dala napůl.
Jedla střídmě. Nikdy se nepřejídala, nepila alkohol, jen ráno malý lok, a když jsme něco slavili, tak si dala skleničku vína. Kupovala si občas i pivo, měla ho na 3x. Za to si ale kupovala zeleninu a ovoce.
Ale uvědom si, že už byla paní v letech. Pracovala do vysokého věku, bylo jí skoro 71 let, a byl to třísměnný provoz na dětské interně v Praze.
Nebudeš tomu věřit, ale při noční nikdy nespala, ani potom si lehnout nešla, raději courala po Praze. Bylo jí škoda času. Nikdy v životě jsem ji neviděla opilou.

Vzpomínky od mamky:

Ona měla vždycky v kuchyní tvrdý perník na strouhání. A když měla chuť na sladké, tak si kousek ukrojila na kráječi na chleba.
A především každé ráno cvičila a chodila na procházky. Vážila se a když měla 70 kg, tak chodila 2x denně.

Myslím, že je to zajímavý a inspirující přístup k životnímu stylu, zvlášť v porovnání s Blue zones seriálem.

NO BUY únor 2024 aneb co jsem (ne)koupila?

 Únor byl co se týče financí náročnější a podařilo se mi ušetřit méně peněz, než jsem si předsevzala.

Na Vinted jsem srdíčkovala oblečení o 106, hodně prodávajících mě dokonce lákalo na slevu, ale odolala jsem. Naopak se mi tam podařilo prodat nějaké věci po dětech a nějaké věci, které jsem nenosila, takže jsem "vydělala".

Co se rapidně zhoršilo byl můj čas strávený na internetu, YouTube a podobně. Místo abych něco tvořila, tak jsem se přepnula do pozice konzumenta a z toho pramenil takový vnitřní pocit nespokojenosti, jakési divné pnutí a rozháranost.

Díky tomu se opět vracím k tomu, kolik času jsem trávila na Vinted prohlížením věcí a představou, že když si je koupím, budu lepší, "nová" a budu se cítit lépe.

Jedinou věc, kterou jsem si koupila, byly nové boty na běhání, protože ty staré už byly "vyběhané". Je to svým způsobem konzumeristický konstrukt, měnit boty po naběhaných 500 km...jenže já opravdu vnímám, jak hůře tlumí a jak mě vše víc bolí. Tím, že se snažím starat o své zdraví (neraďte mi, že bych neměla běhat, protože bych si musela jinak platit psychologa), tak boty pravidelně měním a tím se zatím úspěšně vyhýbám běžeckým zraněním a bolístkám.

Mé boty na běhání. Vybírám zásadně podle pohodlí, nikoli kvůli barvám.

Další utrácení proběhlo v oblasti doplňků stravy. Shlédla jsem zajímavé video od Laury, kde ukazovala jak pozitivní vliv na ní mělo užívání doplňků stravy (vitamíny, minerály, byliny a biohackarské směsi). Čímž jsem se nechala ovlivnit a pár základních doplňků zakoupila (omega 3-6-9, kolagen, D3, kreatin). Také jsem neodolala slevám na proteiny a nakoupila nějaké zásoby. Čímž jsem si právě nabourala ten rozpočet peněz, které jsem chtěla ušetřit.

Na druhou stranu jsem se rozhodla, že si budu proteinové tyčinky vyrábět sama, čímž bych mohla zase něco ušetřit.

Už se těším, co přinese březen a věřím, že se mi bude dařit lépe!

NO BUY leden 2024 aneb co jsem si nekoupila, nenakupovací výzva 2024

 Tak mám další měsíc z nenakupovací výzvy za sebou a leden mi přišel vcelku "snesitelný". O to hůř jsem dopadla v únoru, ale nebudu předcházet :-D

Zde je shrnutí z měsíce prosince

V lednu jsem jako první po výplatě poslala peníze na spořicí účet a pak jsem se snažila vyjít s penězi, které zbyly. 

Jednou jsem ujela, když jsem na Vinted narazila (=aktivně jsem se podívala, zda je tam tato bunda, po které už půl roku pokukuji). Samozřejmě tam byla a za super peníze, tak jsem ji hned koupila, ale pak jsem objednávku zrušila. Ale bylo to těsné a důkaz toho, že dělám blbost, protože jak už jsem psala v jiném příspěvku, bund mám i po protřídění dost.

Také jsem narazila na super eshop, kde se dají objednat prvopotraviny ve velkém množství a papírových obalech, takže člověk ušetří jak peníze, tak přírodu. Tohle jediné mě vždy mrzelo na bezobalových obchodech- ta cena! Proč jsou ovesné vločky dražší než v obchodě? Bez obalu by zboží mělo být levnější, ale chápu, že malé obchůdky nemají takovou marži jako velké supermarkety a musejí z něčeho vyžít, takže tyhle eshopy jsou skvělá alternativa.

Nakoupila jsem hlavně potraviny které používám ve velkém množství každý měsíc-červenou čočku, ovesné vločky (5 kg!!! :-D), fazole, žitnou mouku-na domácí kváskový chléb. Zde je odkaz na eshop, kdyby někdo měl zájem.

Jediný větší výdaj za leden byl výlet do Prahy na výstavu Petra Brandla, cesta vlakem a metrem stála 1300 Kč, vsupné 370 Kč a za gastro zážitky jsme utratili téměř 1100 Kč (mandlový croissant v Artic bakery, pistáciový u Prokopa, větrník u cukráře Skály a zmrzlinový pohár ve Světozoru). A ano, nejedli jsme celý den "normální" jídlo, jen samé zákusky. Kromě večeře, kdy jsem na ten obyčejný rohlík se sýrem po tom všem cukru a tuku měla vyloženě chuť.

Takže celkem - 2700 Kč jen za jeden den v Praze.

Odstranění PMU obočí laserem, odstranění microbladingu a má cesta obočí

 V první řadě bych chtěla popsat mojí cestu obočí od cca. 15-38 let. V kontextu příběhu to bude dávat větší smysl, ale taky i pochopení toho, proč jsem udělala kravinu (slušně řečno) a jsem zase tam, kde jsem byla na začátku (kéž by!). Byť by i jedné ženě (slečně, puberťačce) mohl být tento příběh poučením, tak mi stojí za to ho vyprávět. Svým způsobem je tohle zveřejnění totiž dost intimní. Hlavně proto, že vrhá plné světlo na to, jak jsem byla hloupá a kolik toho ženské jsou schopné pod tlakem vzhledového marketingu udělat (některé). Jak se teď za svou hloupost stydím…

Hodím sem vždy dvě fotky pro porovnání. První je mé obočí v cca.16 letech, kdy jsem si myslela (dle rad módních časopisů), že mé přírodní obočí potřebuje upravit. Toto jsem dle návodu upravovala tak dlouho, až z něj zbyly jen dvě čárky! Bylo to dost směšné, ale nenechala jsem si to od mamky ani babičky vymluvit.

Foto pod tím je z doby, kdy jsem měla větší rozum (ale ne až tak velký) a i trend obočí byl hustší. Trhala jsem jen zlehka a dobarvovala stínem nebo řasenkou na obočí. Tam jsem taky mohla skončit, ale já chtěla víc a nechala jsem se zmanipulovat trendem Phi brows v roce 2019.

Zde je na první fotce už vybledlé obočí po prvním microbladingu. Vlevo je vidět stínově delší obočí (ke kořeni nosu) udělané PMU artistkou.  S její prací jsem byla spokojená, ale díky mé pleti už obočí po půl roce nebylo vidět. Tato “sranda” stála 4200 Kč a celkem 14 dní hojení. To znamená že chodíš se strupatým a divným obočím mezi lidmi a oni taktně mlčí o tom, cože se ti to asi stalo?…začínala jsem si všímat, kolik holek najednou má obočí taky udělané. Prostě to poznat je.

Dole je obočí druhý den po druhém microbladingu u stejné artistky. Cena už vyšší 4600 Kč, bo byl covid. S obočím jsem moc spokojená a líbí se mi tvar i barva. 

Tady je vyhojené obočko po 14 dnech. Kéž by takhle vypadalo pořád! I když mi svým způsobem nasazuje tvrdší výraz.

Protože zde, je to stejné obočí po dvou letech.

Z toho přes rok jsem si ho musela překrývat stíny, protože začalo být modro-šedé. Stopy vláskování se úplně rozpily a místy vypadaly spíš jak morseovka (-*- či - - ). V tu chvíli jsem se i přestala malovat a vše začalo být ještě viditelnější! Začala jsem litovat vyhozených peněz v opozici k tomuto výsledku. 

Uzrál ve mně nápad, nechat si obočí odstranit laserem.

A teď vás jistě pobaví ke komu jsem šla! 😉Ke stejné PMU artistce, která mi obočí tetovala. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že je tato procedura odstranění celkem dost žádaná a běžná! 

Říkala jsem jí, že jsem cítila, že mám jen dvě možnosti: obočí odstranit laserem nebo přetetovat strojkem (tzv. pudrové obočí)…na to mi ona odvětila, že možnost byla jen jedna: obočí se muselo tak jak tak vylaserovat a že je to běžný postup.

Takže takhle to kolo peněz funguje a nechci ani vědět, co tahle metoda dělá v dlouhodobém měřítku s kůží žen, které by  tohle chtěly opakovat dokola celý život.

Škoda, že mi tohle nebylo řečeno v době, kdy jsem s tím začala-naopak, bylo mi řečno, že obočí samo do dvou let kůže vstřebá. Takže tolik k mé hlouposti a naivitě.

Foto ihned po zákroku laserem, odcházím o 1200 Kč lehčí a s barvou obočí jak albín/dikobraz. Odstranění samotné ani nebolelo, začervenání zmizelo do hodiny.

Dobarvené chloupky obočí řasenkou. Obočí celkově v místě, kde bylo vytetované změnilo barvu na červenou, ale už teď je to lepší než bylo! Samotné odplavování pigmentu bude trvat cca. 6 týdnů a pak se uvidí, jestli bude třeba ještě zákrok (opět -1200 Kč).

 Paní, která tam byla přede mnou říkala, že už je na 4 zákroku laserem tento rok 🫣Jenže ona byla u jiné obočářky, která jí obočí dělala pudrovou metodou úplně do hloubky.

A ještě jedna věc-po laseru vám obočí může vypadat, změnit barvu na červenou, žlutou či zjizvit se. Tolik k riziku “podnikání”.

Čímž se oklikou vracím k myšlence toho, že já s tím obočím vůbec kdy něco začala dělat. Ušetřila bych peníze i trápení.

P.S.: na laminaci řas i obočí jsem taky už byla 😜a bylo to fajn, naštěstí bez následků, jen do 14 dní bylo po všem, což za 1400 Kč nechceš. No ale už jsem rozumnější. Asi 😊

foto hned po laminaci-řasy i obočí se nadzvednou a obarví, vše vlastní materiál 🤌🏻za mě nejhezčí výsledek, jen nevydrží dlouho…

No buy prosinec 2023 aneb co jsem nekoupila+pravidla

První měsíc nenakupování utekl rychleji, než jsem si myslela!

Vytřídila jsem hodně věcí a prodala na Vinted, z čehož jsem všechny takhle vydělané peníze dala na spořící účet, kde mám úrok 5,3%. Stejně tak jsem ušetřila i vánoční prémie z práce.

Už na začátku prosince jsem si sepsala pravidla pro tento rok:

Takže co jsem chtěla koupit a nekoupila?

3.12. mohérový svetr za 475 Kč na remixshopu, v mé oblíbené barvě, ale v jiné velikosti, nebylo co řešit, cena sice skvělá, ale svetrů mám asi 6 ks, tzn. do konce života…

22.12. sandály Olukai, poslední kus na amazonu v mé velikosti a o 60% levnější. Co se mi honilo hlavou? Tyhle sandále jsou přesně takové, jaké bych si přdstavovala, navíc mají anatomickou stélku, jsou kvalitní a kožené. Jenže letní sandále mám dvoje, jedny jsou takové hodně nošené a druhé mě po dvou kilometrech chůze tlačí. Na druhou stranu jsou tyhle z Amazonu a nemohusi je vyzkoušet osobně, takže nevím zda by mi seděly.

 25.12. bunda Inov-8 Stormshell, moje oblíbená barva,  cena ovšem závratných 3200 Kč i po slevě 🤪 Co se mi honilo hlavou? Jednu podobnou nepromokavou běžeckou bundu mám, jen není tak kvalitní a nemá tak vysoký vodní sloupec, nicméně je normálně používatelná a já tak často v dešti neběhám 😆

Mimo to jsem několikrát “slídila” na Vinted a ukládala si oblečení do oblíbených, ale opět jsem nic nekoupila.

Jediné výdaje navíc, kromě vánočních dárků, byla návštěva automyčky za 160 Kč a děti jsem vzala do restaurace v Ikea, 200 Kč.

Co jsem namalovala v prosinci?

 Na jaře se mi ozvala moc milá paní, že byla na mé výstavě a že se jí líbí styl, jakým maluji portréty. Chtěla pro své vnučky takový dárek k Vánocům. V červnu jsem si je byla vyfotit a okouknout osobně (to je taky dost důležité) a v prosinci jsem je namalovala.

Jeden portrét A4 mi trvá přibližně 10 hodin práce, ale mezi tím, se musí čekat, než zaschnou jednotlivé vrstvy. Ukázku z postupu najdete na mém YouTube.

Adventní běhání 2023 aneb je blbost běhat každý den?

 Jednalo se o moje první Adventní běhání a i když si nemyslím, že běhat každý den je dobrý nápad, tak jsem do toho šla. Kdo nezná adventní běhání, tak princip je v tom běhat 25. dní v prosinci, každý den minimálně 30 minut. Původní myšlenka byla o sebepřekonání, nyní se už jedná o benefiční akci. Nejvíc se mi na celém týmu adventního běhání líbí to, že narozdíl od jiných neziskovek a pomáhajících organizací, jde většina peněz přímo potřebným a ne na platy pořadatelů. K běhání jim vychází i podcast, který mě bavil a zpříjemnil mi celou dobu běhu.

Co se týče krize, tak ta se dostavila kolem 10. dne a málem jsem běhat nešla. V hlavě jsem si samozřejmě hned nastavila omluvy proč je to úplně v pohodě 😆Co si budeme povídat, ne všechny dny bylo slunečno a třpytivý sníh křupal pod nohama, byly i dny, kdy foukal silný vítr, padal déšť se sněhem a jeden běh jsem zmokla až na kalhotky a nemohla se do večera zahřát (vyrazila jsem za slunce a pak se změnilo počasí a domů zpět to bylo 10 km). Naštěstí se tu počáteční krizi podařilo přeběhat a pak už to šlo vlastně dobře.

Co se týká regenerace, tak jsem dělala víc jógy, strečingu a hodně běhů jsem odběhala regeneračně. Od listopadu mám také masážní pistoli, kterou jsem hojně využívala. Upozadila jsem také ježdění na kole, protože jsem to se sportem nechtěla přehánět i když kolo do práce beru částečně také jako ekologický přínos planetě a měla jsem z toho špatný pocit, že tolik nejezdím.

Stejně jako jsem to nechtěla přehánět s kilometráží. Vůbec mě nenapadlo honit místa v žebříčku! Můj cíl byl hlavně odběhat celých 25 dní, což se podařilo, i když jedno okýnko chybí nevyplněné kvůli chybě v záznamu Garminu (dolepila jsem tam).

Také jsem v prosinci odběhala poslední závod a to předvánoční běh, kde se mi podařilo předběhnout mé dvě celoroční soupeřky.

Přeji všem krásné svátky 🙏🏻